Náš pan průvodčí
(zkráceno a doplněno)
Doma prý to byl kakabus a bručoun jako ten jeho
fagot. Byl totiž vynikajícím muzikantem, klarinetistou mnoha
kapel a fagotistou Rakovnické opery. Ale především to byl železničář.
A jaký železničář! Úsměvný, zdvořilý, říkalo se, že
dveře vozu zavírá tiše, "jako by byly jeho a ne erární,"
že když s úsměvem zdvořile "napaří" nesmlouvavě
pokutu (a to uměl), postižený mu třeba vesele třeba ještě
přidá nějakou korunu navíc, ... atd. Ale hlavně byl oblíbený
svými veršovanými průpovídkami. Vstoupil do vozu a už bylo
slyšet: "Dámy a páni, buďte mi vítáni, přeju radostné
cestování a prosím lístky k propíchání." "Do Zbečna
- cesta vaše ať je bezpečna." "Do Nové Huti
cestujte s chutí!" A když se vyvolávaly stanice: "Křivoklát
hrad! - a kdo má hlad, pod zastávkou je hotel, tam už je dršťkové
kotel" nebo "Pustověty - malá ves, nevystoupil ani
pes. Odjezd!" Ale právě při vyvolávání na zastávkách,
pokud mohl, vracel humorem dobrou mysl v dobách nejtěžších.
Za okupace bylo nařízeno napřed vyvolávat jméno německy,
potom česky. Ale zprvu nebyl německý název pro Chlum. Nic
nevadí, náš pan průvodčí vystoupí a zahuláká: "Chlum
německy, Chlum česky!" Nebo jinde zavolal: "Moment!"
a šel si zblízka přečíst, jak se to jmenuje německy, pak se
teprve otočil k vlaku a důležitě provolal, co vyčetl. Už
sami cestující ho varovali. Pan průvodčí Rudolf Čermák
jezdil i na Mladotické. Jednou jel do své vily do Petrovic
vysoký katolický hodnostář Msgr. Pastor. Čermák tehdy řekl"
"Já sice ty černý nemám rád, ale náš zákazník - náš
pán, tak mu posloužím. Pomohl mu se zavazadlem ze schůdků z
vozu a pak pravil:
"Nebeský Bůh žehnej Vaši hlavu,
že podpořil jste naší státní dráhu.
Kdo dráhou jezdí a dobře jí platí,
do nebe ho vezmou andělé svatí."
A rozradostněný starý monsiňór potřásal vděčně hlavou a
daroval panu průvodčímu dvacetikorunu. A za tu už se tenkrát
koupily pěkné sandály.