Náš pan průvodčí
(zkráceno a doplněno)

Doma prý to byl kakabus a bručoun jako ten jeho fagot. Byl totiž vynikajícím muzikantem, klarinetistou mnoha kapel a fagotistou Rakovnické opery. Ale především to byl železničář. A jaký železničář! Úsměvný, zdvořilý, říkalo se, že dveře vozu zavírá tiše, "jako by byly jeho a ne erární," že když s úsměvem zdvořile "napaří" nesmlouvavě pokutu (a to uměl), postižený mu třeba vesele třeba ještě přidá nějakou korunu navíc, ... atd. Ale hlavně byl oblíbený svými veršovanými průpovídkami. Vstoupil do vozu a už bylo slyšet: "Dámy a páni, buďte mi vítáni, přeju radostné cestování a prosím lístky k propíchání." "Do Zbečna - cesta vaše ať je bezpečna." "Do Nové Huti cestujte s chutí!" A když se vyvolávaly stanice: "Křivoklát hrad! - a kdo má hlad, pod zastávkou je hotel, tam už je dršťkové kotel" nebo "Pustověty - malá ves, nevystoupil ani pes. Odjezd!" Ale právě při vyvolávání na zastávkách, pokud mohl, vracel humorem dobrou mysl v dobách nejtěžších. Za okupace bylo nařízeno napřed vyvolávat jméno německy, potom česky. Ale zprvu nebyl německý název pro Chlum. Nic nevadí, náš pan průvodčí vystoupí a zahuláká: "Chlum německy, Chlum česky!" Nebo jinde zavolal: "Moment!" a šel si zblízka přečíst, jak se to jmenuje německy, pak se teprve otočil k vlaku a důležitě provolal, co vyčetl. Už sami cestující ho varovali. Pan průvodčí Rudolf Čermák jezdil i na Mladotické. Jednou jel do své vily do Petrovic vysoký katolický hodnostář Msgr. Pastor. Čermák tehdy řekl" "Já sice ty černý nemám rád, ale náš zákazník - náš pán, tak mu posloužím. Pomohl mu se zavazadlem ze schůdků z vozu a pak pravil:
"Nebeský Bůh žehnej Vaši hlavu,
že podpořil jste naší státní dráhu.
Kdo dráhou jezdí a dobře jí platí,
do nebe ho vezmou andělé svatí."
A rozradostněný starý monsiňór potřásal vděčně hlavou a daroval panu průvodčímu dvacetikorunu. A za tu už se tenkrát koupily pěkné sandály.